V neděli jsme se konečně dočkali mistrovského utkání. Za pěkného počasí jsme přivítali tým Stodůlek. Zápas jsme začali aktivně. Po přihrávce Kincla se prosadil Lukáš Negru. I nadále jsme pokračovali v nastaveném trendu a byli jsme aktivní a důrazní. Bohužel jsme chvilku před přestávkou zbytečně na hranici vápna faulovali a nabídnutý přímý kop precizně proměnil hostující Malý. Ve druhé půli jsme dvakrát trefili brankovou konstrukci. Naštěstí v 74 minutě po akci na pravé straně a následném centru přihrál Negru na Dana Kousala, který s pomocí teče hostující obrany poslal náš tým do vedení. V závěru zápasu jsme bohužel inkasovali z kopačky Světlíka, který rozhodl o dělbě bodů. K vítězství jsme měli blíže, ale výsledek pokládám za poměrně spravedlivý.

Do utkání jsme vstoupili velmi špatně a musím říct, že jsem byl velice zklamaný z přístupu některých hráčů už od začátku zápasu. Chyběla nám energie, důraz v soubojích i správné taktické chování. Dopouštěli jsme se velkého množství technických i taktických chyb, které soupeři usnadňovaly situaci a dostávaly nás pod tlak. V průběhu zápasu jsme změnili rozestavení na 3–4–3, což naši hru částečně zlepšilo a byli jsme schopni se dostat více do soubojů jeden na jednoho a lépe reagovat na situace na hřišti. Přesto nás po celý zápas trápila nepřesnost v přihrávkách a špatná rozhodnutí v některých klíčových momentech, ze kterých soupeř hrozil z rychlých protiútoků. V závěru utkání jsme se snažili soupeře více zatlačit a dostávali jsme se k několika centrům, ale chyběl nám hráč ve vápně, který by situace dokázal zakončit. Druhý gól jsme inkasovali v 90. minutě po špatné komunikaci v obranné linii. Celkově je pro nás tento zápas velkým varováním. Pokud chceme být v takové soutěži úspěšní, musíme výrazně zlepšit přístup, koncentraci i kvalitu v základních herních činnostech.

Cíl zápasu byl od nás zlepšit defenzivní činnost a nenechat soupeře hrát na to, co je zvyklý. Rychlý přechod do útoku, kolmé přihrávky – proto jsme zvolili spíše defenzivní rozestavení, ale byli jsme to my, kdo získával míče na půlce a vytvářel si šance. Po jedné krásné akci, kdy Slanina nacentroval a Vlašánek z voleje trefil šibenici, jdeme do vedení. Druhý poločas všichni bojovali a zaslouženě vyhráli, i když v poslední minutě domácí trefili tyč. Pochvala pro celý tým za dodržování taktiky a koncentrace po celý zápas.

V utkání s pražskou Spartou soupeř jednoznačně potvrdil svou kvalitu a byl lepší ve většině herních činností. První poločas z naší strany ještě snesl přísnější měřítko, místy jsme dokázali dobře dostupovat hráče a zachytávat kombinaci soupeře. Ve druhém poločase se však naplno projevila převaha Sparty i výsledkově a inkasované branky pramenily jak z kvality soupeře, tak z našeho nižšího nasazení. Abychom mohli v takto náročných duelech uspět, musíme na hřišti zanechat maximum po celou dobu utkání, což se nám tentokrát nepodařilo. Zápas ale bereme jako cennou zkušenost a jasný ukazatel toho, na čem musíme v tréninku dál systematicky pracovat.

Vedli jsme 1:0 ve 20. minutě. Pak přišla červená karta a hned z trestného kopu vyrovnání na 1:1. V poslední minutě jsme krásným gólem zpoza vápna vyrovnali na 2:2.

Neskutečný zápas, který měl úplně všechno – emoce, slzy. Kluci si sáhli na dno, ale nezabalili to. Toho si cením nejvíc.

I když jsme se ujali vedení a ve druhé části jsme ještě jeden přidali, byl to z naší strany opět koncert neproměněných šancí. V poslední třetině jsme z nepochopitelných důvodů polevili a nechali soupeře vstřelit 5 branek.

V první třetině velmi vyrovnaná partie skončila pro nás 2:1. Ve druhé třetině zkrat ve 30 vteřině bylo srovnáno a to nás velmi ovlivnilo a soupeř otočil na 4:2. Chtěl bych ocenit, že to hráči nevzdali a povedlo se jim v poslední části zápasu vyrovnat. Když se hnali za otočením stavu zápasu, tak už ke konci docházely síly a nakonec si domácí došli pro vítěztví.